Vyzařovací úhel: jak velkou plochu osvítí bodové svítidlo?
Návrh osvětlení · Komerční prostory
Datum vydání: 21.09.2026
Úhel 24° nebo 36° pomůže odhadnout šířku světelné stopy, až když znáte vzdálenost od osvětlované plochy. U stolu se nepočítá výška místnosti od podlahy. Na jednoduchém výpočtu ukážeme rozdíl a vysvětlíme, co z úhlu samotného zjistit nelze.
Hlavní světelný svazek se vybírá podle rozměrů a polohy prezentace.
1. Měřte od svítidla k osvětlované rovině
Pro rotačně souměrný svazek mířící kolmo na rovnou plochu platí geometrický vztah d = 2 × h × tan(α/2), kde d je průměr stopy, h kolmá vzdálenost od světelného středu a α celý vyzařovací úhel. U modelového svítidla ve výšce 2,8 m a desky stolu 0,8 m nad podlahou tedy počítáme h = 2 m. Pro 24° vyjde d ≈ 0,85 m, pro 36° přibližně 1,30 m. Kdybychom chybně dosadili výšku 2,8 m od podlahy, dostali bychom asi 1,19 m a 1,82 m: stopu na stole bychom nadhodnotili o 40 %. Do skutečného návrhu proto zahrňte také snížení kolejnice či závěsu a výšku exponátu, pokud osvětlujete jeho horní plochu. Pro kruhovou prezentaci širokou 1,2 m je v tomto geometrickém modelu 36° rozumný kandidát k dalšímu ověření, zatímco 24° vytvoří užší hlavní svazek. Při naklopení svítidla už kruhový kolmý model neplatí; pro posouzení skutečné stopy použijte fotometrická data a prostorovou geometrii.
Výchozí rovinou je osvětlovaná plocha. Při měření zohledněte referenční bod přístroje a skutečnou polohu svítidla.
| Vzdálenost k ploše | Úhel 24° | Úhel 36° |
|---|---|---|
| 2 m | 0,85 m | 1,30 m |
| 3 m | 1,28 m | 1,95 m |
| 5 m | 2,13 m | 3,25 m |
2. Průměr stopy ještě neříká, kolik bude luxů
Běžný vyzařovací úhel označuje šířku mezi směry, kde svítivost klesne na polovinu maxima; definici FWHM uvádí výrobce GREEN CREATIVE ve světelnětechnickém slovníku. Za vypočteným obvodem tedy světlo náhle nekončí. Současně nejde automaticky o obvod s poloviční osvětleností vodorovného stolu: tu ovlivňuje také vzdálenost a úhel dopadu. Dvě svítidla se stejnými 36° mohou mít odlišnou svítivost i rozložení světla. Pro ověření vyžádejte fotometrii konkrétní varianty a hodnoty porovnejte s požadavkem pro daný úkol. U vzorku v prostoru zkontrolujte střed i několik bodů u okraje stolu, senzor luxmetru držte v rovině posuzované plochy a nezastiňujte jej tělem. Při porovnání zachovejte stejnou polohu, stmívání a okolní osvětlení; vliv denního světla oddělte nebo měření opakujte po setmění. Zvlášť posuďte odlesky lesklých předmětů z běžných míst pozorovatele. Výpočet průměru slouží k prvnímu výběru optiky; konečný výsledek určí fotometrie a ověření na skutečné ploše.
Model přípravy měření u okraje; snímek nepředstavuje naměřený výsledek.