Jak měřit umělé osvětlení: postup, záznamy a protokol podle ČSN

Umělé osvětlení měřte kalibrovaným přístrojem v předem vymezených plochách a bodech, za doložených provozních podmínek. Původní odečty uchovejte, použijte doložené korekce a výsledek porovnejte s požadavkem až po zohlednění nejistoty.

Návod se týká normálního umělého osvětlení vnitřních prostorů podle ČSN 36 0011-1:2014 a ČSN 36 0011-3:2014. Konkrétní limity přiřaďte skutečné činnosti podle příslušné požadavkové normy, u pracovišť zejména ČSN EN 12464-1. Nouzové osvětlení, sportoviště a venkovní prostory vyžadují zvláštní postupy.

Formuláře a čísla níže jsou výukové příklady, nikoliv předepsané tiskopisy ani výsledky skutečného měření. Stav ověření norem včetně nedodané změny Z1:2019 je uveden na konci.

Kdy je měření osvětlení povinné a kdy lze využít výpočet

V případech podle § 45a odst. 4 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. se elektrické osvětlení ověřuje v projektu výpočtem a po realizaci záměru měřením; předpis však připouští výjimku za přesně stanovených podmínek. Povinnost proto nelze shrnout větou, že každá kolaudace každé stavby vyžaduje protokol. Nejdříve určete účel prostoru a právní režim, podle kterého se osvětlení posuzuje.

Kdy lze od měření po realizaci ustoupit

Podle § 45a odst. 4 musí být současně doloženo, že typy a rozmístění instalovaných svítidel odpovídají návrhu a že vypočtená udržovaná osvětlenost dosahuje nejméně 1,2násobku normové hodnoty pro konkrétní zrakový úkol a činnost. Prakticky proto porovnejte skutečnou instalaci s dokumentací a uchovejte příslušný výpočet; shodu nelze nahradit pouhým prohlášením, že svítidla mají obdobný příkon.

Početní příklad: jestliže je pro posuzovaný úkol stanoven požadavek 500 lx, odpovídá druhá podmínka nejméně 600 lx vypočtené udržované osvětlenosti. Samotný odečet 600 lx v jednom bodě ani výpočet počáteční osvětlenosti tuto podmínku nedokládá. Uvedených 500 lx je příklad zadaného požadavku, nikoliv hodnota pro všechny místnosti. Možnost ustoupit od měření neruší ostatní požadavky na osvětlení, například posouzení oslnění.

Rozlišujte pracovní prostory a zvláštní druhy staveb

U vnitřních pracovišť bez trvalé práce, kde se práce vykonává méně než čtyři hodiny ve směně, stanoví § 45b požadavky na elektrické osvětlení a ověření normových hodnot v projektu výpočtem. Samotné toto ustanovení neobsahuje stejný požadavek na měření po realizaci jako § 45a odst. 4. Z toho však nelze odvozovat výjimku z jiných předpisů nebo z konkrétních podmínek povolení. Režim pracoviště nepřenášejte automaticky na běžné bydlení.

Pro školy, zařízení pro výchovu a vzdělávání a dětské skupiny je nutné zohlednit také vyhlášku č. 160/2024 Sb., zejména § 14 až 19 o osvětlení, podle druhu prostoru. Starší vyhláška č. 410/2005 Sb. byla zrušena k 1. 7. 2024 (§ 24 a 25 nové vyhlášky). Požadavky kanceláře proto nepřebírejte bez ověření například pro hernu mateřské školy.

Právní opora: nařízení vlády č. 361/2007 Sb., § 45, § 45a odst. 4 a 5 a § 45b; vyhláška č. 160/2024 Sb., § 14–19 a § 24–25. Právní podmínky tohoto doplnění byly ověřeny 9. 10. 2026.

1. Stanovte účel, rozsah a kritéria měření

Nejdříve písemně určete, o čem má měření rozhodnout. Přejímáte novou soustavu, kontrolujete existující pracoviště, nebo porovnáváte dvě světelné scény? ČSN 36 0011-1 v čl. 4.1.1 tyto účely rozlišuje. Z účelu vyplývá potřebná přesnost a rozsah měřených veličin. Pro běžné ověření navržených a realizovaných podmínek je určeno provozní měření; orientační kontrola slouží především k volbě dalšího postupu.

Podle čl. 4.1.2 části 1 se stupně rozlišují odhadem relativní rozšířené nejistoty: přesné měření U ≤ 8 %, provozní 8 % < U ≤ 14 % a orientační 14 % < U ≤ 20 %. Tyto meze nejsou povolenou odchylkou osvětlení od požadavku a nejsou totožné s chybou samotného luxmetru. Použité přístroje a postup musí zvolenému stupni odpovídat; nestačí jej napsat na titulní list.

Rozhodněte také, zda bude prostor bez uživatelů, nebo s osobami na běžných pracovních místech. Čl. 4.1.3 části 1 připouští obě situace podle účelu. Přítomnost člověka je důležitá například tam, kde při práci běžně stíní vlastnímu zrakovému úkolu. Tuto provozní situaci nezaměňujte za nechtěné zastínění čidla osobou, která právě měří.

Pro každý druh osvětlení vytvořte samostatnou měřicí sérii. Podle čl. 4.1.2 a 4.1.3 části 3 se druhy osvětlení rozlišují podle účelu a měří odděleně bez vzájemného ovlivnění, v podmínkách odpovídajících používání. Jedním průměrem neslučujte běžný pracovní režim a úklidovou scénu. Při přípravě pomůže také ověřitelné zadání návrhu osvětlení: předem známá kritéria umožní později porovnat projekt a výsledek.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.1.1–4.1.5 a 4.5.1; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.1.1–4.1.3 a 4.9.3–4.9.5.

Kdo může provést měření podle § 45a odst. 4

Měření na objednávku investora provádí akreditovaná nebo autorizovaná laboratoř, případně držitel osvědčení o odborné způsobilosti v oboru fotometrie. To jsou možnosti uvedené v § 45a odst. 4 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.. Samotné označení „certifikovaná firma“ neříká, kterou z těchto podmínek zpracovatel splňuje. Jako praktický krok před objednáním ověřte platnost dokladu a jeho rozsah pro požadované měření; vhodný luxmetr sám způsobilost zpracovatele nenahrazuje.

Osvědčení o účasti ve zkoušení způsobilosti není totéž co akreditace, autorizace nebo osvědčení o odborné způsobilosti v oboru fotometrie. Tento rozdíl výslovně potvrzuje stanovisko NRL pro osvětlení č. 2025/03.

2. Vyberte a zkontrolujte měřidlo i pomocné vybavení

Pro osvětlenost potřebujete vhodný kalibrovaný luxmetr, pro jas jasoměr nebo jasový analyzátor. Údaj v lx nelze vydávat za měření jasu v cd/m². Běžný luxmetr také sám nedoloží UGR, index podání barev ani teplotu chromatičnosti. Jestliže závěr zahrnuje tyto vlastnosti, musí být doloženy odpovídajícími podklady nebo metodou.

Vyhovující luxy samy neprokazují splnění požadavku na oslnění. Pro návrh podle § 45a odst. 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. je předepsán výpočet indexu oslnění R_UG, a to pro sedící osobu ve výšce 1,2 m a pro stojící ve výšce 1,7 m; výsledek se zaokrouhluje na celé číslo směrem dolů. Hodnoty R_a a náhradní teploty chromatičnosti se podle odst. 4 dokládají porovnáním katalogových údajů s požadavky normy nebo měřením. Protokol proto musí rozlišovat naměřené veličiny od parametrů doložených jiným způsobem.

Zapište výrobce, typ, výrobní číslo, identifikaci čidla, pokud je samostatná, použitý rozsah a kalibrační list. Ověřte, zda kalibrace pokrývá měřené osvětlenosti a druh světla. U LED je podstatná spektrální shoda: kalibrace přístroje sama neznamená nulovou chybu pro libovolné spektrum. Podle čl. 4.3.7 části 1 jsou důležité přizpůsobení spektrální citlivosti fotometrickému pozorovateli CIE a kosinová korekce měřicí hlavy.

Tabulka vychází z čl. 4.3.2 a 4.3.3 části 1. Intervaly platí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jiné podmínky; u jasových analyzátorů norma odkazuje na doporučení výrobce. Nezaměňujte kalibraci s metrologickým ověřením. Pro jasoměry a jasové analyzátory je v tabulce 1 části 1 u přesného měření uvedena přípustná celková chyba ±7,5 %, u provozního a orientačního ±10 % a ±15 %.

Před odjezdem i na místě zkontrolujte baterii, funkci přístroje, čistotu přijímací plochy a nepoškozený kabel. Připravte stojan nebo přípravek, vodováhu, délkové měřidlo, plán bodů a záznamový list; podle rozsahu také teploměr a podklad o napájecím napětí. Čidlo nesmí být chráněno krytkou během odečtu. Po pobytu ve tmě je podle čl. 4.6.9 nutná adaptace na osvětlení obdobné měřené úrovni až do ustálení údaje.

Při digitálním měření zvolte nejnižší rozsah, který bezpečně pokrývá odečítané hodnoty, jak požaduje čl. 4.6.10. Přístroj chraňte před otřesy a prostředím mimo jeho podmínky použití. Telefonní aplikaci bez doložených vlastností, kalibrace a nejistoty nepovažujte za náhradu normového měření; jde o důsledek požadavků na měřidla, nikoliv o zákaz konkrétní technologie.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.3.1–4.3.8, tabulka 1, čl. 4.6.1 a 4.6.8–4.6.10; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.3.1–4.3.5.

3. Zakreslete plochy, srovnávací roviny a kontrolní body

Ověřte rozměry místnosti, polohy svítidel, vybavení a pracovních ploch. V plánu určete počátek a směr os, výšku rovin a neměnné kódy bodů. Stejný kód musí označovat stejné místo v plánu, terénním listu i protokolu (část 1, čl. 4.4.1 a 4.8.2).

Nezaměňujte dva způsoby rozmístění bodů

Čl. 4.4.3 části 1 popisuje síť pro posouzení osvětlení místnosti a hledání nejnižší hodnoty, s krajními řadami 1 m od vnitřních povrchů stěn. Čl. 4.4.4 naproti tomu určuje body pro průměr obecné srovnávací plochy: plochu pokryjte stejnými čtvercovými nebo téměř čtvercovými díly a měřte v jejich středech. Teprve toto uspořádání odůvodňuje prostý aritmetický průměr. Odstup 1 m tedy nelze mechanicky převzít pro každou pracovní plochu ani pro všechna hodnocení místnosti.

Orientační měření: příklad sítě v místnosti a na stole

Podle čl. 4.4.13 ČSN 36 0011-1:2014 lze počet bodů omezit na charakteristická místa podle povahy a funkce prostoru. V místnosti 5 × 4 m lze pro názorný příklad použít 9 bodů s roztečí 1,50 × 1,00 m a krajními řadami 1 m od stěn. Na desce 1,80 × 0,80 m ukazujeme 6 bodů ve středech buněk 0,60 × 0,40 m. Tyto počty nejsou normovým minimem ani automatickou zárukou vhodnosti: výběr musí postihnout důležitá místa včetně předpokládaných minim. Výsledek poskytuje orientační informaci; řídká síť může přehlédnout místní změny.

Přesné měření: příklad hustší sítě v místnosti a na stole

Čl. 4.4.12 části 1 doporučuje maximální rozteč podle rozměrů posuzované plochy. Pro místnost 5 × 4 m je d = 5 m a p ≈ 0,616 m. Pro mapování místnosti podle čl. 4.4.3 lze zvolit rozteče 0,60 × 0,50 m: mezi krajními řadami 1 m od stěn vznikne 6 × 5 = 30 bodů. Pro celou desku 1,80 × 0,80 m je d = 0,80 m a p ≈ 0,171 m; rozteče 0,15 × 0,16 m vytvoří 12 × 5 = 60 bodů. Jde o příklady sítí splňujících doporučenou rozteč. Jejich dostatečnost se dále prověří podle rozložení osvětlenosti; přesnost závisí také na měřidle, podmínkách, postupu a nejistotě.

Pozor na účel sítě místnosti: uvedených 30 bodů s odstupem 1 m od stěn slouží k mapování a hledání minima. Pro plošný průměr celé místnosti podle čl. 4.4.4 použijte středy stejných buněk pokrývajících celou plochu: například 9 × 7 = 63 bodů s roztečemi 5/9 ≈ 0,556 m a 4/7 ≈ 0,571 m. Krajní body jsou pak přibližně 0,278 a 0,286 m od příslušných stěn. Obě rozteče jsou menší než 0,616 m. Rastr místnosti versus rastr stolu tedy rozlišuje posuzovanou plochu; orientační versus přesné měření rozlišuje úroveň měření.

Hustotu sítě volte tak, aby zachytila změny a minima i maxima. Čl. 4.4.1 části 3 výslovně zohledňuje svítidla i místa mezi nimi, případně rozmístění pracovišť. Doplňkové body pro vyhledání lokálního minima evidujte odděleně: jejich prosté přidání do pravidelné sítě by nadměrně vážilo část plochy. Překážku znemožňující měření v bodě popište podle čl. 4.4.3 nebo 4.4.4; neuvádějte vymyšlenou hodnotu a neoznačujte bod za změřený.

Pro přesné měření uvádí čl. 4.4.12 části 1 doporučenou maximální rozteč p = 0,2 × 5^{log₁₀ d}. U obdélníku a × b se volí delší rozměr a, při a ≥ 2b rozměr b; vztah je omezen podmínkou p ≤ 10. Výsledek nenahrazuje kontrolu, zda síť skutečně zachycuje rozložení osvětlenosti. Zvláštní normou předepsané body mají být použity podle čl. 4.4.8.

Výška a orientace vycházejí z úkolu

Čl. 4.4.2 části 1 uvádí referenční vodorovnou rovinu 0,85 m nad podlahou, pokud funkce neurčí jinou výšku. Pro pracovní plochu se však řiďte jejím skutečným umístěním: svislou tabuli měřte ve svislé rovině, šikmou plochu v jejím sklonu. Podle čl. 4.4.2 části 3 má být měření co nejblíže povrchu, nejvýše 0,05 m nad ním. Do záznamu patří poloha přijímací plochy čidla, nikoliv výška držadla.

Samostatně vymezte místo zrakového úkolu, bezprostřední okolí a pozadí. Čl. 4.4.3 části 3 popisuje pro okolí alespoň 0,5 m široký pás ve stejné srovnávací rovině; čl. 4.4.4 pro pozadí navazující pás alespoň 3 m. Skutečné hranice prostoru zakreslete, pásy neveďte fiktivně za stěnu a popište omezení. Požadavky na jednotlivé plochy přiřaďte podle aktuální požadavkové normy. Průměr stolu, okolí a celé místnosti se nesmí slít do jednoho čísla.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.4.1–4.4.14 a 4.5.1; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.4.1–4.4.5.

Dva příklady uspořádání kanceláře

Následující varianty A a B propojují prostorové vyobrazení, půdorys a tabulku. Tyrkysové body P leží na stolech v z = 0,77 m, oranžové body M v referenční rovině místnosti z = 0,85 m. Síť M nenahrazuje samostatné hodnocení okolí a pozadí. Všechny odečty jsou modelové.

Každý stůl 1,80 × 0,80 m je pro výuku rozdělen na šest buněk 0,60 × 0,40 m. Body leží uprostřed, tedy 0,30 a 0,20 m od příslušných hran; čidlo je 0,02 m nad deskou vysokou 0,75 m. Jde o zjednodušenou síť, která nesplňuje výše uvedenou doporučenou rozteč pro přesné měření. Kódy příkladů A/B jsou samostatné a neodkazují na odlišnou výukovou tabulku v kroku 6.

Příklad A: pravidelné uspořádání stolů

Bod místnosti	X [m]	Y [m]	z [m]	Modelový odečet [lx]
M01	1,00	1,00	0,85	310
M02	2,50	1,00	0,85	350
M03	4,00	1,00	0,85	320
M04	1,00	2,00	0,85	440
M05	2,50	2,00	0,85	490
M06	4,00	2,00	0,85	430
M07	1,00	3,00	0,85	360
M08	2,50	3,00	0,85	400
M09	4,00	3,00	0,85	370

V síti M varianty A je minimum 310 lx. Plošný průměr celé místnosti z tohoto rastru nepočítáme; důvod vysvětluje rozlišení sítí výše.

Dva souběžné stoly mají totožnou orientaci místních os. Body na obou deskách se odměřují stejným způsobem.

Souřadnice u, v se odměřují od předního levého rohu daného stolu při pohledu ze židle: u podél delší hrany, v směrem k zadní hraně. X, Y jsou souřadnice v místnosti od počátku O v půdorysu. Všechny rozměry jsou v metrech. Počátky stolů: S1 = (0,50; 1,60), S2 = (3,00; 1,60).

Bod	Plocha	u [m]	v [m]	X [m]	Y [m]	z [m]	Modelový odečet [lx]
P01	S1	0,30	0,20	0,80	1,80	0,77	620
P02	S1	0,90	0,20	1,40	1,80	0,77	650
P03	S1	1,50	0,20	2,00	1,80	0,77	680
P04	S1	0,30	0,60	0,80	2,20	0,77	640
P05	S1	0,90	0,60	1,40	2,20	0,77	660
P06	S1	1,50	0,60	2,00	2,20	0,77	650
P07	S2	0,30	0,20	3,30	1,80	0,77	480
P08	S2	0,90	0,20	3,90	1,80	0,77	510
P09	S2	1,50	0,20	4,50	1,80	0,77	540
P10	S2	0,30	0,60	3,30	2,20	0,77	500
P11	S2	0,90	0,60	3,90	2,20	0,77	530
P12	S2	1,50	0,60	4,50	2,20	0,77	560

Plocha	Průměr původních odečtů	Minimum	Rovnoměrnost U₀
S1	3900 / 6 = 650,00 lx	620 lx	620 / 650,00 = 0,95
S2	3120 / 6 = 520,00 lx	480 lx	480 / 520,00 = 0,92

Příklad B: nepravidelné uspořádání stolů

Bod místnosti	X [m]	Y [m]	z [m]	Modelový odečet [lx]
M01	1,00	1,00	0,85	280
M02	2,50	1,00	0,85	340
M03	4,00	1,00	0,85	310
M04	1,00	2,00	0,85	390
M05	2,50	2,00	0,85	460
M06	4,00	2,00	0,85	410
M07	1,00	3,00	0,85	330
M08	2,50	3,00	0,85	380
M09	4,00	3,00	0,85	350

V síti M varianty B je minimum 280 lx. Stejně jako u A nejde o síť pro plošný průměr celé místnosti.

Nepravidelné je rozmístění nábytku, nikoliv rozmístění bodů uvnitř posuzované plochy. Druhý stůl je posunutý a natočený o −30°. Jeho místní rastr se otáčí spolu s deskou; rozteče 0,60 × 0,40 m zůstávají stejné. Body se nepřesouvají na náhodná místa jen proto, aby ležely v jedné síti rovnoběžné se stěnami.

Souřadnice u, v se odměřují od předního levého rohu daného stolu při pohledu ze židle: u podél delší hrany, v směrem k zadní hraně. X, Y jsou souřadnice v místnosti od počátku O v půdorysu. Všechny rozměry jsou v metrech. Počátky stolů: S1 = (0,50; 1,10), S2 = (3,00; 2,40); u S2 platí X = 3,00 + u cos 30° + v sin 30° a Y = 2,40 − u sin 30° + v cos 30°. Souřadnice jsou zaokrouhlené na 0,01 m.

Bod	Plocha	u [m]	v [m]	X [m]	Y [m]	z [m]	Modelový odečet [lx]
P01	S1	0,30	0,20	0,80	1,30	0,77	600
P02	S1	0,90	0,20	1,40	1,30	0,77	630
P03	S1	1,50	0,20	2,00	1,30	0,77	660
P04	S1	0,30	0,60	0,80	1,70	0,77	620
P05	S1	0,90	0,60	1,40	1,70	0,77	640
P06	S1	1,50	0,60	2,00	1,70	0,77	650
P07	S2	0,30	0,20	3,36	2,42	0,77	430
P08	S2	0,90	0,20	3,88	2,12	0,77	470
P09	S2	1,50	0,20	4,40	1,82	0,77	520
P10	S2	0,30	0,60	3,56	2,77	0,77	460
P11	S2	0,90	0,60	4,08	2,47	0,77	500
P12	S2	1,50	0,60	4,60	2,17	0,77	560

Plocha	Průměr původních odečtů	Minimum	Rovnoměrnost U₀
S1	3800 / 6 = 633,33 lx	600 lx	600 / 633,33 = 0,95
S2	2940 / 6 = 490,00 lx	430 lx	430 / 490,00 = 0,88

Tabulkové průměry A/B ukazují výpočet z původních odečtů. Nejsou závěrem o shodě: korekce, udržovací činitel nové soustavy a nejistotu řeší krok 7.

4. Ustalte soustavu a zajistěte opakovatelné podmínky

Umělé osvětlení měřte bez denní složky a v doloženém provozním stavu. Podle čl. 4.6.2 části 3 se měří v době bez denního světla, nebo ve dne při zatemnění slučitelném s obvyklým stavem regulace denního světla. Pouhé zatažení propustné žaluzie nemusí denní složku vyloučit. Tento článek nestanoví univerzální postup „změřit za dne a odečíst odhad“.

Vypněte nebo jinak vylučte cizí světlo, které nepatří k měřené soustavě, například světlo ze sousední místnosti. Zapište stav dveří, clon a dalších prvků, které výsledek ovlivňují. Soustavu a místnost neměňte jen proto, aby měření dopadlo lépe: mimořádné čištění, výměna zdrojů, přesunutí svítidel nebo jiná scéna musí být přiznané a vztah výsledku k běžnému provozu vysvětlený.

Předběžné stárnutí a stabilizace nejsou totéž

Čl. 4.6.3 části 3 stanoví minimální dosavadní dobu svícení: 10 hodin pro žárovky a 100 hodin pro výbojové zdroje včetně zářivek nebo jiné zdroje s luminofory. Příslušnost zdroje k poslední skupině je nutné respektovat i u technologií využívajících luminofor; nelze vytvořit neexistující obecnou výjimku „LED se nezahořují“. Dosavadní provoz doložte od provozovatele, chybějící informaci označte jako nezjištěnou.

Stabilizaci před konkrétním měřením řeší čl. 4.6.4: po zapnutí kontrolujte referenční bod s odstupem několika minut; tři po sobě následující hodnoty již nemají vykazovat systematickou změnu. U výbojových a jiných zdrojů s luminoforem je uvedeno nejméně 20 minut, u uzavřených svítidel může být nutná delší doba. Vezměte v úvahu údaje výrobce. Záznam času zapnutí a kontrolních odečtů je důkazem postupu; samotná poznámka „čekali jsme 20 minut“ neprokazuje skutečné ustálení.

U provozního a přesného měření sledujte zejména teplotu vzduchu a napájecí napětí; čl. 4.6.5 části 3 připouští v některých zařízeních spolehlivé údaje provozovatele. Uveďte zdroj informace a čas. Měření v rozváděči zajistí příslušně způsobilá osoba; tento návod není návodem k zásahu do živé instalace. Při větším poklesu napětí, než připouští citovaná ČSN 33 0120, norma nepovažuje přesné ani provozní měření za spolehlivé.

U stmívání a automatického řízení zaznamenejte konkrétní scénu, řídicí povel a stav senzorů. Pokud regulace během průchodu sítí mění tok, nejsou body naměřeny za stejných podmínek. Nejprve zajistěte definovaný režim odpovídající účelu měření a následně ověřte provozní nastavení; ruční test na plný výkon nesmí být v protokolu označen za běžnou automatickou scénu.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.6.2–4.6.3 a 4.6.12; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.5.1–4.5.2 a 4.6.1–4.6.5.

5. Měřte ve stejné poloze a bez ovlivnění čidla

V každém bodě dodržte zvolenou výšku, sklon a světelný režim. Přijímací plocha čidla má ležet ve směru posuzované roviny. U vodorovného stolu ji tedy nenaklánějte ke svítidlu, abyste získali nejvyšší číslo. Při přesném a provozním měření vyžaduje čl. 4.6.5 části 1 objektivní kontrolu polohy — například stojan, kardanový závěs nebo vodováhu.

Postupujte po bodech ve zvoleném pořadí. Na každém bodě ověřte kód, polohu, rozsah a ustálení odečtu, poté uložte původní hodnotu v lx. Nestůjte nad čidlem, neodrážejte do něj světlo světlým oděvem ani displejem tabletu. Čl. 4.6.11 části 1 požaduje, aby měřící a další osoby výsledek nepříznivě neovlivňovaly; výjimkou je úmyslně posuzovaná přítomnost uživatele podle čl. 4.1.3 b).

U kombinovaného osvětlení má čl. 4.6.6 části 3 jasné pořadí: nejprve celkové a místní světlo společně, potom pouze celkové. Zapište oba výsledky. Doplňkové měření samotné pracovní lampy může být užitečné, ale nenahrazuje požadované dvě série. Během srovnání neměňte polohu lampy, clony ani čidla.

Při přesném měření se postup opakuje pro dostatečný statistický soubor; při použití Hornova postupu nejméně čtyřikrát. U provozního měření je opakování doporučeno. Jde o opakování za stejných podmínek podle čl. 4.6.13 části 1, nikoliv o záměnu dvanácti různých prostorových bodů za dvanáct opakování jednoho měření. Doporučená pracovní kontrola je návrat na referenční bod na konci série: změna upozorní na drift, který je třeba vysvětlit.

Kdy rozšířit měření nad samotné luxy

Pokud zadání obsahuje jasy a oslnění, určete polohu pozorovatele a směr pohledu. Čl. 4.4.14 části 1 používá pro standardní polohu oka 1,2 m vsedě a 1,6 m vestoje. Tyto polohy oka podle normy pro měření nezaměňujte s výškami pro povinný výpočet oslnění podle § 45a odst. 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.: pro stojící osobu předpis stanoví 1,7 m (viz krok 2). Jasoměr se zaměří na hodnocené plochy bez přimíchání okolí; související postup je v čl. 4.6.6–4.6.7 části 1 a 4.8 části 3. Fotografie z běžného fotoaparátu není automaticky kalibrovanou jasovou mapou. Z naměřené vodorovné osvětlenosti nelze vypočítat UGR bez dalších vstupů.

Válcová osvětlenost se měří vhodným nástavcem; čl. 4.6.8 části 3 popisuje také přibližné určení ze svislých osvětleností v různých směrech. Tuto metodu a její omezení přiznejte. U chromatičnosti a podání barev část 3 v čl. 4.9.9 pracuje s údaji výrobce a ve zvláštních případech doporučuje přístrojové měření. Z vizuálního dojmu nelze doložit konkrétní hodnotu Ra.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.4.14, 4.6.5–4.6.7 a 4.6.10–4.6.13; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.6.6–4.6.8, 4.8 a 4.9.9–4.9.11.

6. Veďte prvotní záznamy, ze kterých lze postup zopakovat

Prvotní odečet uchovejte odděleně od opravené a vyhodnocené hodnoty. Čl. 4.6.12 části 1 požaduje průběžný záznam skutečností ovlivňujících výsledek. Čl. 4.8.2 pak vyžaduje přiřaditelnost výsledků k místům ve výkresu. Praktickým řešením je společná hlavička série a samostatný řádek pro každý bod a každé opakování.

Norma nepředepisuje právě tato jména sloupců ani konkrétní software. Je však nutné doložit obsah požadovaný protokolem. Prakticky proto evidujte i čas jednotlivých odečtů a revizi výkresu, přestože nejsou v normě předepsané jako samostatné sloupce. Chybné zápisy opravujte dohledatelně; původní soubor a export přístroje zachovejte. Chybějící hodnota není nula.

Vyplněný modelový list jedné plochy

Výukové zadání: vodorovná plocha A o rozměrech 1,6 × 1,2 m, rozdělená na 4 × 3 stejné buňky 0,4 × 0,4 m. Souřadnice se počítají od levého dolního rohu. Přijímací plocha čidla je ve všech bodech z = 0,77 m, pracovní deska ve výšce 0,75 m. Režim R1 se nemění, data představují jednu sérii. Rozteč slouží pro názorný početní příklad; její vhodnost pro skutečný prostor se musí ověřit, nejde o předpis pro přesné měření.

Společná hlavička skutečného listu by navíc obsahovala reálné datum, prostor, pracovníky, přístroj a kalibraci, teplotu, napětí, stav soustavy a doklad stabilizace. Zde se tyto údaje záměrně nevymýšlejí. K tabulce patří plán se stejnými kódy P01–P12. Pokud by bod zakrývala skříň, uveďte důvod vynechání a dopad na pokrytí plochy; nepište „0 lx“.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.6.12–4.6.13, 4.8.2 a 4.10; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.11.1 a informativní příloha A, tabulka A.2.

7. Použijte korekce, vyčíslete nejistotu a teprve potom rozhodněte

Vyhodnocujte samostatně každou plochu a každý režim. Nejdříve opravte odečty doloženými korekcemi podle kalibrace, vlastností měřidla a podmínek. Čl. 4.8.1 části 1 zahrnuje například spektrální a směrové vlivy, linearitu a teplotu. Korekční činitel není rezerva, kterou lze zvolit tak, aby výsledek vyšel.

Korekci na napětí řeší čl. 4.9.1 části 3. Při malých odchylkách se nemusí provádět, ale vliv patří do nejistoty. Pokud se koriguje, přednost mají údaje výrobce. Tabulka 1 části 3 uvádí exponent c = 0 pro zdroje se stabilizovaným světelným tokem, například odpovídající LED; nelze z toho odvodit, že libovolný LED zdroj má při libovolném napětí neměnný tok.

Početní příklad: od odečtů k udržované osvětlenosti

Součet dvanácti modelových odečtů je 7 920 lx; prostý průměr je 660 lx. Předpokládejme pro názorný výpočet společnou doloženou korekci k = 1,02. Opravený průměr pak činí 673,2 lx a opravené minimum 632,4 lx. Poměr minima k průměru je U₀ = 632,4 / 673,2 = 0,939, po rozumném zaokrouhlení 0,94. Stejný násobitel ve všech bodech tento poměr nemění. Kdyby se korekce mezi body lišily, je nutné nejprve opravit každý bod a až potom počítat průměr a minimum.

U nové osvětlovací soustavy čl. 4.8.7 části 1 požaduje vynásobení naměřeného průměru udržovacím činitelem z projektové dokumentace před porovnáním s požadavkem. Pro modelový MF = 0,80 tedy vychází 673,2 × 0,80 = 538,56 lx. Hodnota 0,80 zde představuje zadaný příklad, nikoliv obecně předepsané číslo. Bez projektového podkladu MF nedoplňujte odhadem. U již provozované soustavy není automatické další násobení stejným MF náhradou posouzení skutečného stavu a údržby.

Nejistota výsledku není pouze údaj z prospektu luxmetru

Část 1 v čl. 4.9 rozlišuje nejistotu typu A získanou z opakování a typu B odvozenou z dalších informací. U typu B se zohlední zejména kalibrace, vlastnosti přístroje a metoda. Konkrétní zdroje pro umělé osvětlení uvádí část 3 v čl. 4.10 a tabulce 2: spektrální a směrová chyba, linearita, rozlišení, teplota, modulace světla, korekce, poloha a výška čidla, nestabilita napětí a volba měřicích bodů. Zahrnují se podstatné složky bez dvojího započtení téhož vlivu.

Pokud je v kalibračním listu rozšířená nejistota, před kombinací ji převeďte na standardní dělením uvedeným koeficientem rozšíření. U chyby zadané mezemi ±a závisí převod na odůvodněném rozdělení; pro rovnoměrné rozdělení jde o a/√3. Nezávislé standardní složky se kombinují odmocninou ze součtu čtverců. Korelované vlivy vyžadují zohlednit vzájemnou závislost, nikoliv je automaticky považovat za nezávislé. Pro U = k_U × u_c norma uvádí k_U = 2 pro přibližně 95% pokrytí.

Výukový rozpočet: standardní relativní složky 1,5 % z kalibrace, 2,0 % ze spektrálního vlivu, 1,5 % ze směrového vlivu, 1,0 % z polohy, 1,0 % ze stability a 0,5 % z rozlišení dávají při předpokládané nezávislosti u_B = √10,75 % = 3,28 %. Pro u_A = 1,0 % vychází u_c = √11,75 % = 3,43 % a U ≈ 6,86 %. Jde pouze o ukázku výpočtu z předem zadaných standardních složek. Skutečný rozpočet se musí sestavit z kalibračního listu, technických údajů a postupu; uvedená procenta se do něj nesmějí mechanicky přepsat.

Rozptyl mezi různými body místnosti popisuje nerovnoměrnost světla. Není sám o sobě opakovatelností jednoho bodu a nelze jej bez dalšího použít jako nejistotu typu A. Stejně tak se společná kalibrační složka nezmenší dělením odmocninou z počtu bodů. Nejistotu rovnoměrnosti je třeba posoudit pro poměr minima a průměru včetně jejich závislostí; nepřebírejte bez vysvětlení nejistotu jednoho odečtu.

Jak vyhodnotit výsledek blízko limitu

Následující samostatná ukázka rozhodování předpokládá výslednou relativní rozšířenou nejistotu U = 10 % pro již hodnocenou veličinu; není odvozena z předchozího výukového rozpočtu. U udržované osvětlenosti 538,56 lx činí absolutní nejistota 53,856 lx. Interval je přibližně 484,7 až 592,4 lx. Pro modelový požadavek 500 lx interval zasahuje na obě strany limitu: samotný průměr nad 500 lx ještě neprokazuje vyhovující stav.

Toto rozlišení vychází z čl. 4.8.10 části 1. Při překrytí limitu norma požaduje přesnější postup a hodnocení s užším intervalem; pokud ani to nepomůže, rozhodnutí musí mít jiný odborný podklad. Nejistota tedy není dovolená „sleva z limitu“. Do výsledku uvádějte také absolutní ±U v lx, jak vyžaduje čl. 4.10 n), nejen procenta. Požadavek 500 lx je v této ukázce vstup pro vysvětlení rozhodování, nikoliv tvrzení o všech místnostech.

Samostatně porovnejte rovnoměrnost, požadavky na okolí a pozadí, případně stěny, strop, jasy a další veličiny zahrnuté v zadání. Pokud jste měřili jen osvětlenost vybraného stolu, závěr omezte na tuto plochu a parametr. Nelze z něj učinit prohlášení, že celé osvětlení splňuje všechny požadavky ČSN EN 12464-1.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.8.1–4.8.10, 4.9 a 4.10 n)–p); ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.9.1–4.9.11 a 4.10, tabulky 1 a 2.

8. Sestavte protokol s jasným rozsahem závěru

Výstup má umožnit dohledat, co se měřilo, za jakých podmínek a jak vznikl závěr. Čl. 4.10 části 1 stanoví obsah protokolu; čl. 4.11.1 části 3 přidává údaje o umělém osvětlení. Informativní příloha A části 3 pomáhá uspořádat činnosti a obsah podle stupně přesnosti. Přehled níže je praktická redakční struktura, nikoliv kopie předepsaného tiskopisu.

Podle čl. 4.11.1 části 3 doplňte zejména údaje o soustavách, zdrojích, svítidlech, ovládání a údržbě; podíl vadných a nefunkčních zdrojů a svítidel; stav regulace umělého i denního osvětlení. Pro nouzové osvětlení se přidává časový průběh, ten však nelze vyvodit z běžného měření při napájení ze sítě. Měřením nezjištěné informace rozlišujte od převzatých údajů provozovatele.

Vzor formulace výsledku pro výukový příklad

„Na ploše A v režimu R1 byl z dvanácti rovnoměrně rozmístěných kontrolních bodů po korekci k = 1,02 stanoven průměr 673,2 lx a minimum 632,4 lx. Rovnoměrnost vychází U₀ = 0,94. Při modelově zadaném udržovacím činiteli MF = 0,80 je hodnocený průměr 538,56 lx. Při zadané rozšířené nejistotě 10 % odpovídá interval přibližně 484,7–592,4 lx. Pro modelový dolní limit 500 lx nelze podle ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.8.10 c), potvrdit vyhovující stav. Je nutné zpřesnit měření a hodnocení. O splnění ostatních parametrů se tato ukázka nevyjadřuje.“

Skutečný protokol musí nahradit modelové vstupy doloženými hodnotami a uvést přesný požadavkový článek či řádek tabulky. Závěr se vztahuje k popsanému stavu a datu; nevytváří automatickou záruku pro změněné rozmístění pracovišť, jiné stmívání nebo zanedbanou údržbu. Při nedostatku lze podle čl. 4.8.9 části 1 doporučit konkrétní nápravu a určit, co po ní znovu ověřit.

Jako přílohy připojte plán bodů, výsledkové tabulky po plochách a režimech, přehled korekcí, rozpočet nejistoty a dokumentaci podmínek. Izoluxní zobrazení podle čl. 4.8.3 je užitečný doplněk, ale interpolovaná barevná mapa nenahrazuje původní měřené hodnoty. Přiložení kopie kalibračního listu a fotografií je praktický způsob doložení; samotná část 1 výslovně požaduje údaje o kalibraci, nikoliv automaticky konkrétní formát přílohy. Hodnoty a jejich porovnání mohou být podle závěru čl. 4.10 součástí samostatného hodnocení nebo expertízy — musí však zůstat jednoznačně přiřaditelné k měření.

Opora v normě: ČSN 36 0011-1:2014, čl. 4.8.2–4.8.3, 4.8.7–4.8.10 a 4.10; ČSN 36 0011-3:2014, čl. 4.7.1–4.7.3, 4.9.8, 4.11.1 a příloha A.

Doklad způsobilosti a účel protokolu

Protokol vztáhněte ke konkrétnímu zadání, prostoru, plochám a světelným režimům. Pro měření podle § 45a odst. 4 doporučujeme uvést také identifikaci příslušného dokladu způsobilosti zpracovatele, aby šlo dohledat splnění právního požadavku. Jde o praktické doporučení pro průkaznost dokumentace, nikoliv o další položku, kterou bychom připisovali citovanému článku normy.

Kdy měření opakovat a jak dlouho protokol použít

Protokol popisuje stav v době měření; § 102 zákoníku práce ani § 45a nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nestanoví obecnou roční povinnost přeměřovat běžné pracovní osvětlení ani jednotnou dobu platnosti protokolu. Zaměstnavatel však podle § 102 odst. 3, 4 a 7 zákoníku práce průběžně vyhledává a hodnotí rizika, kontroluje pracovní podmínky, vede dokumentaci o hodnocení a přijatých opatřeních a reaguje na změny.

Praktickým podnětem k novému posouzení je změna činnosti, přemístění pracovišť, nové příčky nebo regály, výměna svítidel, úprava regulace či zjištěné zhoršení světelných podmínek. Nejprve posuďte, zda původní podklady ještě popisují současný stav a prokazují splnění aktuálně použitelných požadavků; podle dopadu změny určete potřebný rozsah nového ověření. Každé přesunutí stolu tedy samo o sobě neznamená automatickou zákonnou povinnost nového protokolu. Případné konkrétní podmínky rozhodnutí nebo smlouvy se posuzují samostatně.

Vyhovující stav je nutné také udržovat: § 45a odst. 2 a 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. požaduje pravidelné čištění a trvalou údržbu osvětlovacích soustav i ploch odrážejících světlo a výpočet činitele údržby v souladu s plánem údržby. Samotné uložení původního protokolu do dokumentace tuto provozní povinnost nesplňuje.

Normové podklady a stav ověření

Číslované odkazy v textu byly ověřeny v poskytnutých plných zněních ČSN 36 0011-1:2014 a ČSN 36 0011-3:2014. Katalog ČAS k datu kontroly 6. 10. 2026 neuvádí ukončení jejich platnosti. U části 1 eviduje také změnu Z1 ze srpna 2019. Obsah Z1 nebyl mezi dodanými podklady a nebyl ověřen; před vydáním tohoto konceptu je nutné ověřit její dopad na citované články. Přesné limity a řádky aktuální požadavkové normy je nutné doplnit pro konkrétní měřenou činnost; modelový limit není jejich náhradou.

Primární katalogové zdroje: ČSN 36 0011-1:2014; změna Z1:2019; ČSN 36 0011-3:2014; ČSN EN 12464-1, vydání květen 2022. Plné texty norem a jejich obrázky zde nejsou zveřejněny.

Pokračujte v souvisejících tématech

Příprava projektu · Návrh osvětlení · Komerční prostory · Blog A-LIGHT

Nepotřebujete řešit projekt, ale jen pořídit svítidlo? Vyberte na e-light.cz.